TJ Zruč B 2:6 SK Smíchov Plzeň B

Při nedělním odpoledni jsme jeli na návštěvu do Zruče, kde nás přivítal krásný areál. Hned při příchodu nás praštil do očí pohled na nenalajnovanou trávu a tak bylo jasné, že nás čeká boj na malé umělce. Je to jako když si děláš zálusk na krásnou holku, ale ta ti dá košem, a tak se musíš spokojit s její ošklivou kámoškou. Nakonec se ale ukázalo, že ta kámoška nám sedla víc než domácím. Hned od začátku jsme byli více na míči a i přes málo prostoru se nám docela dařilo kombinovat středem, kde výbornou práci odváděla trojice Fujan-Sasz-Jaroš. Urostlí domácí hrozili celý zápas prakticky jen po standardkách, do kterých počítám i veškerý vhazování kolem vápna. To nám dělalo velký problémy a po jedné takové situaci se i Zruč trochu se štěstím dostala do vedení. Naštěstí jsme se nenechali vyvést z míry a naši mírnou převahu pak přetavili i ve vyrovnávací gól. Druhou půli jsme tak dobře nezačali i přesto, že nás domácí nijak zvlášť nenapadali. Měli ale poměrně dost rohů atd., což někdy fakt smrdělo. Špatnou pasáž ukončil až výstavním přímákem Fuji. Doufám, že se dostaneme k záznamu z VEO kamery, která výjimečně byla přítomna i na tu naší fotbalovou hitparádu. Z nějakýho důvodu s tím chce Fuji machrovat v pražským metru. Domácí na toto ještě našli odpověď, když jsme podcenili bránění další standardky a srovnali na 2:2. Taky se ještě musel hodně vytáhnout Aleš, když vytěsnil krásnou střelu na břevno. Těžko říct, jak by to vypadalo, kdyby domácí otočili. To však bylo z jejich strany vše a naopak se slavilo na druhé straně, když se po Gruňovo krásném centru prosadil Šnéba. Definitivní rozuzlení týhle zajímavý přelejvačky přinesla 88. minuta, kdy šli domácí do deseti. Hned na to jsme totiž přidali další gól a soupeř úplně rezignoval. Než pak rozhodčí stihnul ukončit zápas, tak jsme tam poslali další dva fíky a udělali z toho na první pohled jasnou záležitost. Výhra to však byla těžká a odpracovaná. Vážím si toho, jak jsme dokázali reagovat na obdržený góly a na ztráty balonu. To je určitě plus! Zápas přinesl více emocí a mladé trojici rozhodčích jsem to fakt nezáviděl. Na takhle malém hřišti dochází k velkému množství soubojů a každý písknutí “bolí”, protože prakticky ze všech standardek můžeš poslat míč do vápna. Tam pak jdou k zemi 2 lidi z každýho týmu a zbytek hráčů křičí, jak vikingský nájezdníci na pobřeží Anglie, protože chtěj faul zrovna pro jejich tým. Nějaký nepřesnosti tam byly, ale to k tomu prostě patří a kdo si někdy zkusil pískat, tak ví, že je to fakt hrozně těžký. Za mě dobrý příslib do budoucna. Buďme rádi, že mladý mají o pískání zájem. No. Máme skvělý 3 body, dobrou náladu a jedeme dál. FOTBAL!! Všichni to odmakali výborně, ale určitě je třeba vypíchnout hattrick Márva a výkon Honzíka Jaroše, který jako asi nejmenší na hřišti vyhrál neuvěřitelný množství soubojů proti výrazně urostlejším soupeřům.