Hodnocení sezony A-týmu

• Trenér; Jiří Sulek

Jak se vyvíjela sezona a který okamžik ukázal, že by mohla být mistrovská?

Před sezonou jsme věřili, že navážeme na dobrý vstup z předloňska. První tři zápasy jsme zvládli skvěle – Chrást, Tlumačov i Malesice jsme porazili se skóre 11:3.

Pak ale přišla tvrdá facka. Doma jsme prohráli s Dobřany 0:3 a následně i v Rokycanech 0:1. Po třech výhrách dvě porážky bez vstřeleného gólu a já si říkal, že by se mohla opakovat předchozí sezona.

Naštěstí jsme se rychle zvedli. Doma jsme porazili Horažďovice 5:0, vyhráli ve Stříbře 5:1 a bylo cítit, že se tým znovu nadechl. Kluci si věřili a šli nahoru.

Pak přišla série těžkých zápasů proti týmům z čela tabulky. Porazili jsme Košutku, vyhráli ve Švihově a zvládli i Klatovy. Právě tehdy jsem cítil, že si kluci opravdu jdou za svým cílem. Bylo vidět lídrovství, sebevědomí i chuť vyhrávat.

Podzim jsme sice pokazili porážkou v Sušici, kde jsme už měli hlavy spíš na dokopné než na fotbale, ale jinak byl velmi povedený. Velkou roli sehrála pevná obrana a povedly se i příchody Filipa Arnošta, Pavla Ilka nebo Kuby Kodejše.

Do jara jsem po zimní přípravě neměl úplně nejlepší pocit. Ne všichni trénovali podle představ a začátek byl rozpačitý. Přesto jsme první zápas zvládli, pak přišla domácí porážka s Tlumačovem, ale tým se postupně dostal zpět do tempa.

Klíčový moment přišel ve chvíli, kdy jsme zvládli sérii těžkých zápasů a pořád drželi první místo. Kluci už nepotřebovali, abych je tlačil dopředu. Šli si za postupem sami. Tehdy jsem začal věřit, že bychom to opravdu mohli dotáhnout.

Velkým krokem byla výhra 1:0 na Košutce v souboji prvního s druhým. Přesto jsme ještě museli zvládnout závěr sezony. Po porážce v Klatovech jsme všechno potvrdili doma výhrou 4:0 nad Zručí a bylo rozhodnuto. Po čtyřech letech jsme postoupili do krajského přeboru.

Poslední dvě utkání už byla hlavně odměnou pro celý kádr. Sezonu jsme zakončili výhrou nad Sušicí 4:3.

Byla to jízda.

Posunuli se hráči během sezony?

Myslím si, že ano. Největší posun udělali hlavně v hlavách. Šli si za svým cílem, věřili si a chtěli si postup vykopat sami. Samozřejmě se zlepšili i herně, ale právě mentální nastavení bylo podle mě rozhodující.

Kdo byl hlavním tahounem týmu?

Nevybral bych jednoho hráče. Krejča byl lídr obrany, fantastickou sezonu odehrál Dan Bešta, produktivní byl Saša, výrazně pomohl Dominik a skvělým přínosem byl i Filip Arnošt, který dal spoustu branek.

Jak důležitá byla nálada v kabině?

Byla jedním z klíčových faktorů. Kluci drželi při sobě, přijali společný cíl a šli si za ním od prvního do posledního kola.

Co pro tebe bylo během sezony nejtěžší?

Asi vydržet celou sezonu s těmi blázny a udržet je pod kontrolou. Příští rok nás čeká ještě těžší soutěž, takže jsem zvědavý, jak k tomu kluci přistoupí.

Jak těžké bylo udržet motivaci?

Popravdě ani ne moc. Kluci chtěli postoupit sami a motivaci si drželi mezi sebou. Nemusel jsem na ně nijak zvlášť tlačit.

Jaký moment ti zůstane v paměti nejdéle?

Těch momentů bylo strašně moc. Nedokážu vybrat jeden konkrétní. Kluci mě totiž dokážou překvapovat pořád.

Jaké bylo největší rozhodnutí, které přispělo k zisku titulu?

Nebyl to jeden moment ani jedno rozhodnutí. Je to výsledek dlouhodobé práce, budování týmu a společně nastavených cílů. Poděkování patří nejen hráčům, ale všem lidem kolem klubu.

Má tento tým potenciál navázat na úspěch i v příští sezoně?

Myslím si, že ano. Krajský přebor bude náročnější, ale potenciál na to máme. Jednoduché to ale rozhodně nebude.

Jaké jsou další cíle?

Chceme se stát stabilním týmem krajského přeboru a postupně klub dál posouvat.

Jak bys sezonu shrnul jednou větou nebo jedním slovem?

Smíchovská jízda.